Wiggles jsou zjednodušeně řečeno budovatelská strategie, která se inspirovala řadou jiných her. Chvíli si při hraní připadáte jako v Settlers, kde syslíte zdroje a stavíte nové a nové budovy. Hra vám může připomínat také krále realtime strategií Age of Empires, protože vynalézáte desítky technologií od prostého zpracování kamene, přes elektřinu až k parním turbínám. A za chvíli si zase připadáte jako při hře šíleného RPG, ve kterém vaše družina čítá ne čtyři nebo šest hrdinů, ale třeba pár desítek maníků ve směšných čepicích, každého s odlišnou náturou a schopnostmi. A k tomu všemu na vás trpaslíci nechápavě civí svýma průzračnýma očima (to přinejlepším), nebo si z vás nepokrytě utahují a komentují vaše činy jako by vás ani neviděli. Tak tohle všechno jsou Wiggles v kostce. Věřím, že z tohoto úvodu nejste vůbec moudří. Nevadí – na začátku jsem taky vůbec netušil, co se vlastně na monitoru děje. Hra sice obsahuje něco jako úvodní tutorial, který vás ale seznámí jen s naprostými základy ovládání a pak vás autoři potměšile nechají, ať si poradíte sami. Škodolibost je totiž základní vlastností trpaslíka.
Pokud trpíte správnou kombinací masochismu a posedlosti stísněnými podzemními prostorami, vydejte se se mnou do říše, kde sice nesvítí slunce, ale kde to žije čilým ruchem. Wiggles se vyznačují tím, že se – alespoň navenek – neberou příliš vážně. Potvrzuje to už úvodní animace, kterou si rozhodně nenechte ujít. Trpasličí král, který vás uvádí do děje, projevuje okaté pohrdání nadřízenou božskou rukou a už od začátku dává najevo, že podzemí nevládne nějaký Odin s rohatou helmou na hlavě, ale právě trpasličí klany. Wiggles Za pomoci okřídlené elfky, která pro změnu pohrdaná trpaslíky, uháníte vstříc prvním úkolům na strastiplné cestě za ztraceným Odinovým pejskem Fenrisem. Wiggles obsahují jednu kampaň a také možnost skirmish hry, ve které proti sobě bojuje několik trpasličích kmenů o nadvládu nad podzemím. Pokud nemáte rádi rychlé starty, dejte pro začátek přednost skirmishi, ve kterém jde všechno jaksi rychleji a snáze pochopíte základy hry. Hru zahajujete s několika trpaslíky, semtam nějakým sudem s pečenou muchomůrkou a nezdolným nadšením, které je všem budovatelským stratégům vlastní.Základní surovinou, kterou trpaslíci používají ke stavbě i k jídlu jsou – světe div se – muchomůrky. Rostou na povrchu i v podzemí, mají krásné červenobílé kloboučky a trpaslíci je nejradši grilované. Nejprve ovšem musíte u svého ohniště vynalézt, že se taková jedovatá houba dá vůbec jíst a tepelně zpracovávat. Muchůmůrčí nohy jsou pak pro vás základním stavebním materiálem, který v podzemí supluje v jiných hrách nezbytné dřevo. Z muchomůrek postavíte stan, vyrobíte žebřík anebo později třeba uvaříte pivo. Pokud se jeden z vašich trpaslíků více zabývá rubáním muchomůrek, zvyšuje se jeho schopnost nakládat se dřevem, což mimo jiné znamená, že ne každá rána sekerou půjde vedle. Ostatně – jak se dočtete v nápovědě – trpaslíci mají jen čtyři prsty, takže riziko, že si jeden useknou, je vlastně o jeden prst menší, než u nás pětiprstých.
Další základní surovinou, kterou se naučíte využívat už na začátku hry, je kámen. Toho se na povrchu i v podzemí vyskytuje poměrně velké množství a od muchomůrek se liší zejména tím, že se nejí. Wiggles Kámen kupodivu netěžíte, ale padá na vás ze stěn při dolování chodeb. Tunelování mezi trpaslíky neznamená trestný čin, ale každodenní činost, která pomáhá rozšiřovat životní prostor. Abyste mohli stavět nové budovy, nebo třeba farmy s muchomůrkami, musíte si v podzemí vykutat své jeskynní komplexy složené z mnoha místností spojených chodbami. Čím víc trpaslík doluje, tím více se ve schopnosti zacházet s kamenem zlepšuje a tím rychleji například vykope novou chodbu. Systém dovedností a schopností je ve Wiggles vůbec hezky vymyšlený a propracovaný. Jednotlivé dovednosti se učíte prostě tím, že je vykonáváte. Vylepšovat se můžete snad ve všem od jednoduchého přenášení věcí z místa na místo, přes zacházení se dřevem a kamením, až k bojovým uměním. Čím víc se trpaslík věnuje dané činnosti, tím více bodů se mu připisuje do jeho osobních statistik. Pokud tedy trpaslík Toni bude celé dny jako šílenec kopat nové chodby, vylepší se natolik, že jedním máchnutím krumpáče udělá do skály díru, kterou by parta méně zručných trpaslíků kopala deset minut. Kopáčský mistr Toni ale vyčerpal své body na kopání a neovládá v podstatě nic jiného, než svůj obor. Pokud ho tedy pošlete do boje s masožravou rostlinou, bude se mačetou ohánět asi jako já, tedy velmi nešikovně. Pokud se ale Toni nebude pravidelně ohánět krumpáčem a mačeta se mu zalíbí, po posekání několika polí masožravek zapomene na své kopáčské umění a stane se přeborníkem v likvidaci bylin. Systém je to jednoduchý, ale věřte, že se občas zapotíte. Když si například svého trpaslíka, kterého jste vypiplali k boji, přestanete na chvíli všímat, začne kácet muchomůrky a zanedlouho z něj nemáte Ramba, ale spíše Dr.Voštěpa. Wiggles Je jenom škoda, že tato schopnost „zapomínat“ v podstatě maže individuální rozdíly mezi jednotlivými trpaslíky – kdykoli totiž můžete kteréhokoli přeškolit na jinou specializaci. Aby v tom byl ještě větší zmatek, přenášejí se vlastnosti a dovednosti rodičů částečně také na jejich děti.
Kromě dovednostních statistik je každý trpaslík vybaven řadou dalších čísel. Ty určují jeho zdraví, tedy počet životů, pohotovost nebo například důležitou veličinu, kterou je nálada. Trpaslík je totiž tvor věčně nespokojený – pokud mu ukážete, že nemusí spát na studené zemi, začne po vás vyžadovat pohodlí. Jakmile se mu přejí muchomůrky, bude chtít k jídlu něco jiného. Když vynalezne vaření piva a postaví svůj první bar, naštve se, když v něm bude pomalá obsluha. A samozřejmě – když trpaslík mužského rodu nemá pro samou práci příležitost flirtovat s lepými trpaslicemi, je oheň na střeše. Nespokojený trpaslík nepracuje a chodí chodbami s protestním transparentem nad hlavou, čímž je pro jakoukoli činnost efektivně ztracen. Nepřipomíná vám to trochu tamagoči? Trpasličí spokojenost ovlivňujte zejména tím, jak svým mrňavým svěřencům nastavíte pracovní a odpočinkové hodiny. Každý trpaslík má svůj osobní ciferník, na kterém můžete posunout ručičky tam i zpět a přidat práce nebo naopak nadělit dovolenou. Ve volném čase se trpaslík věnuje spaní, jídlu, množení, posiluje, plete, hraje si nebo jen tak neurčitě vykládá s přáteli o tom, jestli jsou ve vesmíru ještě jiné inteligentní bytosti (to nekecám, o tom fakt vážně diskutují!). Pokud se ručička posune do oblasti pracovní doby, chopí se trpaslík prvního pracovního úkolu, který je na řadě, a začne ho plnit. Můžete samozřejmě k určitému úkolu přiřadit určitého trpaslíka, Wiggles ne každý ale dokáže zvládnout všechno. Pokud třeba budete chtít vynalézt novou technologii, která potřebuje znalost v rubání muchomůrek a zároveň alespoň základy bojového umění, musí se do vymýšlení pustit právě ten trpaslík, který dané dovednosti ovládá. Nikdo jiný za něj jeho práci neudělá.
Trpaslík je tvor společenský a nerad pracuje sám. Pokud ve svém volném čase potká sympatickou trpaslici, dá se s ní do řeči a pokud sympatie zajdou ještě dál, začnou spolu žít „na hromádce“. Pokud chcet dosáhnout spokojenosti páru, je dobré nastavit jejich pracovní a odpočinkové hodiny tak, aby se trpaslík a jeho vyvolená setkávali, jinak hrozí rodinná krize. Po nějaké době spokojený pár povine malé trpasličí dítě, které se začne batolit podzemními chodbami. Sexu a porodům se autoři hry vyhnuli, takže občas dochází k paradoxním situacím, kdy trpaslice „vrhne“ potomka uprostřed některé pracovní činnosti – například hloubení chodby – a aniž by čekala, až přejde šestinedělí, pokračuje nerušeně v činnosti. Děti postupně rostou, až se z nich stanou dospělí jedinci, kteří se také vrhnou do práce. Každý trpaslík si s sebou nese cosi jako rodokmen, ve kterém je napsáno, kdo je jeho otcem a matkou a jak se jmenují jeho děti. Cože? Já ještě neřekl, že každý trpaslík má své jméno? Tak teď už to víte.
V podzemí nevládne tlení a mrtvolné ticho, jak by každý pozemšťan předpokládal. Kromě trpaslíků tady potkáte neposedné křečky něbo pestrobarevné červy, které si také můžete naservírovat k večeři. Když budete mít štěstí, najdete i podzemní jezera, Wiggles ve kterých plavou nevidomé podzemní ryby, a další pozoruhodnosti. Kromě kamene také samozřejmě narazíte na různé kovové rudy, uhlí nebo krystaly, které se samozřejmě časem můžete naučit zpracovávat. Podzemí také není idylickým rájem, ale naopak lítou divočinou, ve které čas od času narazíte na nepřátelská stvoření. V tom případě trpaslík odhodí lopatu, sekeru nebo krumpáč a chopí se zbraně. Boje jsou jednoduché a probíhají velmi automaticky – stačí jen kliknout na cíl útoku a počkat, jak souboj dopadne, případně včas vydat příkaz k taktickému ústupu. Vzhledem k tomu, že počet trpaslíků ve vašem klanu se ani za dlouhou dobu nevyšplhá ke stovkám nebo tisícům členů, odehrávají se souboje v – řekl bych – komorním duchu a na masové bitvy můžete rovnou zapomenout. Pokud některý z vašich trpaslíků v bitvě padne, zůstane po nem čepice a jediné, co v tuto chvíli můžete udělat, je postavit mu důstojný náhrobek.
Tolik o principu Wiggles. Pojďme dál a ukažme si, o čem vlastně celá hra je. Výše popsané činnosti patří k těm, které udržují klan při životě a zaručují jeho technologický vývoj. Kromě toho cestou podzemím v kampani plníte řadu úkolů, které tu více tu méně souvisejí s úkolem polapit pejska Fenrise. Všechno souvisí se vším – technologie musíte vynalézat proto, že Fenrise polapíte jen do jeho obojku, který musíte ukovat z šesti magických kovových kroužků. Bojovat se učíte kvůli stále nebezpečnějším nepřátelům, kteří na vás číhají v temných zákoutích chodeb. Rozmnožujete kmen, protože budete potřebovat opravdu hodně malých postaviček, abyste zvládli obsluhu všech budov a strojů, Wiggles které postupem času vyrobíte. A tak dále. Systém je to propracovaný do nejmenších detailů, ale po několika hodinách hraní zjistíte, že všechno trvá o trochu déle, než jste ochotní čekat. Jistě, je tu možnost zrychlit čas až na čtyřnásobek jeho normální rychlosti, ale pokud k této možnosti sáhnete, ztrácíte na dobu zrychlení možnost jakkoli do hry zasahovat a stáváte se pouhým divákem. Tempo hry se postupně zahušťuje a v tom vidím největší problém Wiggles. Přiznávám, že jsa ovlivně poměrně nekomplikovanými misemi Settlers, které dohrajete za několik hodin, propadal jsem občas zoufalství při sledování rychlosti (nebo spíš pomalosti) a inteligence trpaslíků. Pakliže ale jste „piplací“ typ, který se vyžívá v dlouhých hrách a který není zastáncem rychlých řešení, zřejmě vám pomalé tempo podzemní říše vadit nebude.
Co se ještě tak v recenzi probírá? Á – technické provedení! Wiggles si zahrajete ve 3D prostředí, ve kterém můžete měnit pohled na chodbičky a zoomovat tam i zpět. Při největším přiblížení jsou postavičky deformované a poměrně nevzhledné, ale jinak se podzemní chodby hemží jedna radost a pokud zrovna netrpíte klaustrofobií, nebo nemáte odpor k podzemí, bude se vám grafická stránka hry líbit. Já osobně jsem občas nostalgicky zavzpomínal na legendárního Manica Minera, ale podobnost s Wiggles je tu jen v tom, že se obé odehrává pod zemským povrchem. Velmi povedený je hudební doprovod. Autorům se povedlo složit muziku, která na první poslech zaujme, ale při opakování (kterého si užijete dost a dost) neruší. Pokud se dostanete do bitky, změní se i poklidná hudba na dramatickou, ale to je snad jediný případ, Wiggles kdy jsem zaznamenal, že by hudba reagovala na to, co se ve hře děje. Ovládání Wiggles je jednoduché, jak jen to jde – na všechno stačíte myší a několika klávesami. V orientaci ve spleti chodeb pomáhá minimapa, zadané úkoly, vynalezené technologie nebo narozené děti se vám pak připomínají v pásu v horní části obrazovky. K dispozici máte také strom technologií, který obsahuje všechno, co jste zatím vynalezli. V neposlední řadě můžete přepínat mezi přehledným seznamem trpaslíků a všech postavených budov.
Sečteno a podtrženo – Wiggles jsou budovatelskou strategií, která přináší do svého žánru nebývalou dávku humoru a potměšilosti. Neovládáte bezejmennou masu vesničanů, ale jednotlivé trpaslíky, kteří mají svou osobnost a jsou každý jiný. Desítky vynálezů a vylepšení slibují zábavu na desítky hodin, než se vám podaří dohrát kampaň a dostatečně se vyřádit v jednotlivých skirmish hrách. Na druhou stranu je tu pomalejší tempo, které i největšího kliďase musí po čase přivádět k šílenství. Znát je to i v animovaných sekvencích, ve kterých trpaslíkům trvá strašně dlouho, než na cokoli zareagují. Maličkost, říkáte si, ale po několikahodinovém sezení před monitorem vám každá vteřina přijde jako mučení. Na druhou stranu – možná jsem jen příliš urychlený a pohodové tempo hry mi nesedí, tak mě berte s rezervou. Kdybych měl porovnávat Wiggles s jinými výše jmenovanými strategiemi, tak skončí na některém z medailových, ale určitě ne nejvyšších míst. Největší devizou hry je humor – třeba nápad vyrábět elektřinu pomocí dynama, které pohání křeček uzavřený v kole, je přinejmenším originální. No a v neposlední řadě mají Wiggles také výhodu, že u nás vyjdou plně lokalizovaní do češtiny. Takže – vzhůru dolů, do podzemí!
